Profesor Holoubek byl jedním ze zakladatelů centra RECETOX, které pro něj představovalo 40 let jeho života a práce, a ze kterého se i díky jeho dlouhodobému úsilí stalo špičkově vybavené moderní pracoviště na světové úrovni. Nikdy nezapomněl zmínit, že měl své “velké učitele,” kteří mu pomohli nasměrovat jeho životní cestu a ukázali mu, jak po ní jít. Od nich s velkým respektem čerpal své znalosti a zkušenosti a nezapomněl jim při každé příležitosti vzdát hold. Heslem profesora Holoubka bylo, že nemá cenu si klást malé cíle a podporoval všechny, kteří se takových velkých cílů nebáli.

Ivan Holoubek byl obdařen takovou jiskrou, srdečností a přímočarostí, že nebylo možné pěstovat s ním čistě věcný a profesionální vztah. Zajímal se o člověka, rád se dělil o radost ze života. Jako osobnost s velkou kariérou a bohatou životní zkušeností měl na mnohé věci vyhraněný názor. Po nikom však nevyžadoval, aby jej přijal za svůj. S člověkem diskutoval jako se sobě rovným. Odlišnost v náhledu na věci pro něj byla spíše příležitostí, jak jeden druhému lépe porozumět, jak se vzájemně obohatit, než důvodem k odmítnutí. V tom byl ohromnou inspirací.

Snad nejlépe vystihují osobnost profesora Holoubka slova jednoho z jeho nejbližších spolupracovníků a přátel, prof. Duška. „Zpráva o Ivanově odchodu mne nesmírně zasáhla. Odešel můj celoživotní učitel, vzor, vzácný přítel. Nikdy bych nemohl dělat, co dělám teď, nikdy bych nebyl tím, čím jsem, pokud bych ho nepotkal. A takových je nás velmi mnoho. Bude mi strašně chybět jeho lidskost, ochota naslouchat, jeho velkorysost. Vždy, když jsem pod něčím kleknul, tak mne podpořil, nezištně pomohl. Nikdy nezapomeneme.“

Zdroj: www.recetox.cz, www.denikreferendum.cz

Jednalo se o výjimečnou osobu, jak svými vědeckými zkušenostmi a výstupy, tak jeho prací pro Mendelovu univerzitu, v minulosti např. v roli prorektora pro tvůrčí činnost.

Rádi bychom touto formou také vyjádřili upřímnou soustrast celé rodině, pro kterou je tato situace mimořádně obtížná.